Lepší budoucnost

17. prosince 2017 v 23:25 | Darya |  Začít odznova

Hodně jsem přemýšlela, hlavně v poslední době, kam se můj život posouvá. Mám skutečně vše co si přeji? Cítím se naplněná? A v neposladní řadě.. cítím se šťastná?
Znáte to, filozofické otázky jako kam mířím, co od sebe očekávám a jsem obklepena lidmi, kterým na mě záleží? Líbí se mi moje tělo? Líbí se mi, to čím jsem?
Překvapením pro mě byla strohá odpověď, ne. Odjela jsem do jiné země, abych našla štěstí a právě tady jsem si uvědomila, že moje štěstí je doma. Uvědomila jsem si, že mi chybí moje rodina, že právě v ní se skrývá porozumění a stabilita, kterou mi nemohl za hranicemi nikdo nabídnout. Něco se ale musí nechat. Španělsko je krásné. Je půvabné a svůdné a láká k zakotvení a ztrátě rozumu.
Je cítit krátkými kalhoty a chybami protože, no a co vždyť je tu pořád léto. Cítila jsem chuť ponocovat, protože v létě se neříká, dáme si jednoho a jdeme. Ne. Nikdo nikdy nechce odejít. Cítím, že jsem si hrála s ohněm, protože je to jen letní láska a nic víc. Ještě pořád cítím ty večírky, a buďme upřímní, aniž bychom stanovili čas odchodu, protože všechno je přijatelné v létě. Cítím jeviště, hudbu v živém přenosu a husí kůži. Cítím že to bylo plné krásných lidí, protože se slunečními brýlemi vypadají všichni dobře. Cítím, že jsem přišla o všechny své peníze, kvůli kombinaci slabé síly vůle a odhodlaní prožít neopakovatelné výlety. Cítím, že tohle léto bylo jiné, lepší než to minulé ale horší než to budoucí. Cítím, že jsem šla pro vše co jsem chtěla. Po hlavě. Cítím ten parfém co nemůžu dostat z hlavy. Cítila jsem nedostatek vůle a zodpovědnosti, když jsem měla před sebou snědou pleť a světlé oči. Cítím rozhořčenou letní bouři, jedinou v roce, kdy mi nevadí být promočená na kost. Cítím, že víc než jeden skočil do bazénu s mobilem v kapse. No a co, je to přeceňovaná blbost. Cítím pihy na nose. Cítím zámky v oblacích, které se na chvíli držely. Cítím změnu, která ačkoli si to neuvědomíme v danou chvíli, je vždycky k lepšímu. Slyšela jsem letní hudbu vycházející z okének. Cítím procházky brzy ráno, když se cítíme neporazitelní. Cítím hodinové hraní karet, nebezpečné sázky a rozhodnutí smíchané s alkoholem, riskantní ale zábavné, které mohou navždy změnit to čím jsme.
Španělsko bylo lákavé, ale nebylo mým domovem. A to jsem se snažila. Zvykla jsem si na věčné teplo, na hlasitý smích, na přirozenost a hojný výskyt alkoholu i na volnost a otevřenost tamnějších lidí. Zvykla jsem si na svobodu projevu a absolutní politickou nekorektnost.
Měla jsem tu přátele, školu, rodinu. Ale i tak jsem po sedmi měsících této šílenosti zvedla telefon a volala domů. Jeden večer jsem se prostě rozbrečela, nemohla jsem dál s tou prázdnotou, která mě pohlcovala. Koupená letenka a začala jsem balit kufry. Kufry, krabice. Ukončila jsem studium zde a začala si domlouvat opětovné studium v Čechách. Někteří lidé se z mého návratu neradovali, ale já nežiji pro ně, ale pro sebe. Španělsko bylo krásné, ale chybělo mi toho tolik. Možná, že je to tím, že jsem příliš mladá opustila svůj domov, možná že jsem ten typ ptáčka, který si potřebuje zlomit křídla, aby pochopil, že jsem neměla vyletět z hnízda.
Chtěla bych napsat o svém posledním večeru. Napsal mi kamarád, kterého jsem pár měsíců neviděla, jestli se chci sejít. Pomohl mi s nákupem a pak řekl, že zajdeme na zmrzlinu. V cukrárně ale bylo plno a já si nebyla jistá, co si objednat a tak mě nakonec přemluvil. "Pojď do baruuuu no tak." Tahle věta byla zopakovaná tolikrát, že jsem nakonec povolila. Objednala jsem si jedno malibu a povídali jsme si. O všem. O životě, o vztazích o rodině. Hodně jsme se smáli a pak mu zavolala přítelkyně, že ho čeká v hospodě.
Zašli jsme tedy za ní. Byla správně šílená, příjemné ji poznat, dobře jsme si pokecaly. Pozvala mě na pivo, něco jsme zakousli a pak jsme si v dalším baru objednali černé pivo a šli hrát kulečník. Hrála jsem mizerně, ale naštěstí i oni a tak to skončilo vyrovnaně. Po třetí hře, kterou jsme nedohráli, jsem si nakoupila u zdejších číňanů a skončili jsme ve zdejší turecké restauraci. Tam jsme blbli skoro do půl jedné. Házeli po sobě rýži a nudle a bavili se o naprosto nevhodných a zvrácených věcech. Smích zaplňoval prázdnou restauraci a my se rozhodli pro poslední zastávku. Kilims. Zdejší "království" pro nedozrálé puberťáky, kteří chtějí do sebe dostat pár panáku aniž by museli mít osmnáct prožitých let.
Já se alkoholu vyhla, nechtěla jsem pít, pro mě jsou dvě piva během celé noci dostačující, abych se bavila, nemusím se plazit po podlaze. Rozloučila jsem se se všemi svými přáteli, usmířila se s někým na kom mi skutečně záleželo a dostala i dárek, krásný obrázek, který pro mě namaloval přítel, kterého znám od doby co jsem nosila pleny. Bylo hezké, když jsme ve dvě ráno seděli na prahu a povídali si. Jeden chlapec mu zlomil srdce, a on to těžce nesl, ale je tím nejsilnějším člověkem, co znám a tak vím, že to zvládne. Ukazoval mi nové tetování na motivy Harryho Pottera. Mluvil mi o škole a vzpomínali jsme na to, jak jsme si jako malí hráli. On sedával na lavičce, hrál si pokémony a ignoroval svět. Já běhala kolem něj a pokřikovala.
To je ale otravná holka, říkával si. Proč si mě vůbec nevšímá? Ptala jsem se sama sebe. O pár let později nás právě jeho obrázky sblížili a on se stál člověkem, který zná vše. Vše co mě činí být tím, čím jsem. Pak odešel domů. Já šla krátce po něm. Přemýšlela jsem o tom, jaké maličkosti mohou změnit, to kým jsme. Celou noc jsem nemohla usnout, natěšená a zároveň vyděšená, z toho co přijde.
Teď jsem už pár dní doma. Španělsko bylo úžasné, ale všude dobře doma nejlíp.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dferesw dferesw | E-mail | 30. ledna 2018 v 11:10 | Reagovat

@
@
**Pictures, images and Video**

**Girls boys 12-18 years**

**** Download here: Link: http://xfun.cc/ocgn6

**** Download here: Link: http://ssh.tf/hnGWdteCU

@
@

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama