Leden 2018

Země naše krásná

31. ledna 2018 v 1:35 | Dee |  Politika

Já vím, já vím. Volby jsou za námi, nový prezident byl zvolen a život jde dál. Na facebooku pomalu ale jistě budou ubývat posty nenávistných politických komentářů a třeba nebudu mít pocit, že bych si měla vymazat z přátel asi tak polovinu lidí, které na sítích sleduji.

Vlatně je zajímavé dívat se, kam tento článek spěje. Chtěla jsem původně psát o zvolení pana prezidenta a inženýra (bylo mi vyčteno jedním mým čtenářem, že jsem opomenula jeho titul) Miloše Zemana, o jeho zajímavém a rozporuplném přátelství s Andrejem Babišem i o tom, že teď nejspíš bude Česká republika před celou Evropskou unií za blbce a i nad tím, jak ironické mi přijde poslat právě pana Babiše, zajišťovat nám Evropské dotace.

Nejsem si teď ale jistá, jestli spíše tento článek nezaměřit na to, co mě trápí o něco víc a to je, jak je naše společnost momentálně rozdělená. Máme tu Zemanovce a Nezemanovce, dvě velké skupiny, které si jdou navzájem po krku. Aspoň mi to tak přijde dle toho, co jsem vypozorovala.

Na jednom večírku, na kterém jsem byla, se mě zeptali koho budu volit. Řekla jsem, že Drahoše. Nebylo to nic za co bych se měla stydět, přece jen dalších 48,63 procent voličů se mnou souhlasilo. Tak jsem si vyslechla následující: "No to si děláš prdel? Kreténa zazobanýho z Prahy-" když jsem dotyčného upozornila, že on sám je pražák, skočil mi znovu do řeči-" Zeman je frajer. Jasně, pije, nadává. Ale je prostě svůj. Má dobrý vztahy s Ruskem. Je to zkušený politik. Já nikdy volit nebudu. Ale kdybych volil, volil bych komunisty, pořádnej totalitní režim bychom tu potřebovali."

V tu chvíli jsem si byla téměř jistá, že jeho IQ je srovnatelné s velikostí jeho bot. Neřekla bych, že víc než 44 a pokud ano tak má evidentně problém. Víte, mně je jedno jestli někdo z mých přátel volí Zemana. O tom demokracie je. Lidé mají možnost volby. Ačkoli si myslím, že někdy to není dobré, že když to řeknu trochu s nadsázkou.. ne všichni by měli mít právo volit, protože někteří lidé jsou opravdu ovlivnitelní a tupí, myslím si, že si každý může volit koho chce.

Ale slyšet taková fenomenální ho--a, mě prostě bolí. Volím prezidenta, protože je frajer, protože chlastá. Ehm. Ne. Proč neřeknou cokoli jiného? Třeba politickou zkušenost? Nebo to, že Zemanovi to evidentně pořád myslí? Naše společnost je rozpolcená. Máme tu dvě rozdílné skupiny lidi, které se navzájem kritizují.

Nejsem typ člověka, kterému by se líbilo, když někdo utne debatu slovy typu: "Radši to neřeš, nebo se fakt naseru." A že mě bude pocit toho, že mám pravdu a nemůžu ani rozumně argumentovat iritovat, to nikoho nezajímá? Ne. Evidentě. Jednou takovou nedokončenou diskuzí bylo i to, že někteří Drahoše odsoudili jednoduše proto, že jim přišel jako člověk, který neví nic o Češích. O typických Češích. Je to přece profesor, co nosí nedioptrické brýle.

Tak za prvé... Jak s tím souvisejí brýle? A za druhé... Co tím jako chceme říct? Že klasický Čech je člověk hloupý? Že profesoři a obdobné profese jsou zavrženíhodné? Opravdu nevím, jak si tento argument vykládat, ale to teď už asi nemá smysl. Jsem tu s křížkem po funuse. O volbě prezidenta bylo rozhodnuto a bohužel mi můj vnitřní hlas napovídá, že spíše než o racionalitu se při této volbě jednalo o strach.

Pak tu máme chování Zemanovy ochranky? Napadení novináře a pak i novinářky? Nebo situace s Babišem? Přijde mi, že je tu v politice malá skupinka lidí, která se rozhodla, co nejvíc se nahrabat na této zemi. Věřte mi, viděla jsem, jak neřešení takové situace může ublížit. Viz třeba Španělsko. Co nám to tu vzniká za banánovou republiku?

Jako by se nám někteří politici smáli do tváře, platili z našich peněz své podvody, zesměšňovali nás a pak my co? Jak na to zareagujeme? Dají nám v metru koblihu a my je půjdeme zas volit. Jo tak to má být. Copak už nikdo nemá úctu k pravidlům? Jaké hodnoty tím předáváme? Tohle chceme pro naše děti? Aby se zmateně ptali a učili, že překročení mezí nemá žádné následky? Jak to tady asi za chvíli bude vypadat, když si z těchto lidí vezmeme všichni příklad a budeme svých pracovních pozic zneužívat jen ve vlastní prospěch? Opravdu chceme žít ve světě, kde pravidla nic nezanamenají? Neříkám, že máme někomu ublížit. Nemyslím, že když vám někdo plivne do tváře, máte mu dát pěstí, ale pokud mi někdo plivne do tváře, plivnu mu tam taky.

Nesouhlasíte s něčím? Řekněte to. Vyjadřujte své názory a nikdy nikoho nenechte vám vzít slovo, pokud víte, že je něco špatně. Zároveň buďme ochotni si třeba uvědomit, že se pleteme. Jsme přece národ hrdý. Národ, který dal světu velká jména. Politiky, tvůrce, umělce, místa. Tak nezůstaňme pasivní, když vidíme zlo, protože by se mohlo stát, že pak z něho nebude cesty ven.

Já se teď už po napsání tohohle všecho trochu uklidnila, takže půjdu snad v klidu spát. A co se politické situace týče... Sednu si do křesla, udělám si popcorn a budu se dívat, kam to dospěje...

Vše co jsme byli, se teď proměnilo v prach (2)

28. ledna 2018 v 17:30 | Dee |  Překlady
Část první - To co jsme

Klidně jsme se mohli seznámit jakoukoli noc na diskotéce, možná při nějaké chvilce, kdy bychom oba byli vzrušení na konci roku, nebo díky přizvání k touze, kterou nabízel tvůj kostým na karneval, mohlo to být dokonce i na konci závěreček, nebo prostě v jakémkoli pajzlu při pití pár piv.

Mohli jsme jakoukoliv z těch nocí skončit sexem, dva cizinci kteří skřížili pohled, slova a možná i náhody ve svých příbězích, ve svých jizvách.

A určitě by to bylo skvělý. Pot, škrábance, kousance, vzdychání, sténání, zvuky, které by nám byly fuk a nějaké ty stopy tvé rtěnky na mém oblečení. Tvoje vůně na mém krku příštího rána a možná i tvé číslo ve starém poznámkovém bloku.

Dokonce to mohu potvrdit. Bylo by to skvělý.

Ale jsem rád, že to tak nebylo. Jsem rád, že kromě toho, že máš zadek, který svádí měsíc vyjít o něco dřív a slunce nechtít zapadnout jen aby tě mohlo vidět, zářivé oči, které tě nutí žadonit o víc, pohledy, zorničky, víc a víc vizuálních efektů, například vidět tvoje vlasy, můžu přísahat, že jsem je jako ve zpomaleném záběru viděl padat na tvoje záda v rychlém pohybu a bylo to lepší než koholi líbat z ublížení.

Jsem rád, že jsi nebyla jen kousance na mých rtech a tvé paže na mých zádech, opravdu, jsem šťastný, že předtím než jsem se s tebou miloval, předtím než jsem položil ruce na tvoje boky, abych tě přirazil ke skříni, jsem tě poznal.

Jsem za to rád a tím nechci říct, že by sex byl lepší nebo horší, tím chci říct, že jsem tě mohl daleko víc cítit, mohl jsem být celou noc vzhůru zatímco jsi spala, dívat se na tebe jak sníš a mohl jsem ti předat polibky dobrá rána, mohl jsem svou ruku ruku nechat se procházet mezi tvýma nohama, zatímco jsem se ti díval do očí a mohl jsem rozumět tvému světu o trochu víc.

Jsem rád, že jsem tě poznal, než jsem tě viděl potit se v mé posteli, jsem rád, protože jsi jeden z těch lidí, u kteých chceš aby zůstali v tvém životě. Nebudu tě žádat o ruku, nebo o tělo, ani o nic jiného snad jen, aby i když nebudeš u mě, chci aby si zůstala navždy po mém boku, byla se mnou, dál než kam dosahuje teplo tvého těla. Mluvím o důvěře, kdy někoho skutečně znáš. Setrvej v mém životě, jako ten člověk který už film viděl a zůstává aby se podíval na titulky, možná dokonce v očekávání na sérii pokračování, která nikdy neskončí, stejní hrdinové jen s jinými příběhy.

Chytni mě za ruku, protože v tomhle životě je pro tebe místo.


Vše co jsme byli, se teď proměnilo v prach (1)

27. ledna 2018 v 23:27 | Dee |  Překlady
Narazila jsem na jednu starou knihu, kterou jsem našla ve Španělsku v jedné malé budce. Princip spočíval v tom, že kdo si knihu vezme, jinou tam dá. Každý večer jsem kolem té budky chodila, přibližně kolem druhé ráno a koutkem oka pozorovala knihy ve výloze. Většina knížek byla velice nezajímavá, jednalo se hlavně o odbornou literaturu a staré kratičké příběhy, které se psali za dob kdy byla moje babička ještě mladá čipera.
Ale ten večer si vybavuji velice jasně. Byly skoro tři ráno, už jsem šla trochu pozdě domů a cítila jsem se velmi dobře, protože jsem strávila celý večer s přáteli a povídali jsme si. Španělsko bylo lákavé a hřejivé a člověk tam měl pocit, že nikdy není příliš pozdě.
Ten večer jsem se seznámila s Carlosem, kamarádem, o kterém jsem tehdy ještě nevěděla, jak ovlivní mých dalších pár měsíců. Dal mi hromadu skvělých vzpomínek a jsem ráda, že ho můžu nazývat svým přítelem, kamarádi jsou totiž někdy to jediné, co nás drží nad vodou. Takové malé výrobny štěstí.
A tam byla. Modrá malá knížečka "Vše co jsme byli, se teď proměnilo v prach" od Benjiho Verdese. Už její název mě zaujal, mám slabost pro citáty a poezii a tak jsem po ní ze zvědavosti sáhla. Je úžasná. Popisuje v krátkých kapitolkách a básních lásku jako takovou a následně i její konec.
Kniha se pak převážně věnuje tomu, co se děje po rozchodu. Ve formě krátkých zápisů, typu Den 1, Den 2, takto až do doby než si autor uvědomí, že se musí posunout dál. Ráda bych také upozornila, že nejsem na klasicky romantickou literaturu a podobné ňuňu slaďárny příliš zaměřená, upřímně jsou mimo mne, ale forma kterou je to psané je tak specifická, že jakmile začnete číst, nemůžete přestat. Je to tak skvěle a realisticky napsané, že se mi svíralo hrdlo při jejím čtení. Někdy je trochu složitější a musela jsem číst víckrát, ale okamžitě jsem si tento osobitý styl psaní zamilovala a možná právě proto, že jsem byla tehdy poměrně po čestvém rozchodu a měla jsem trochu zlámané srdce, jsem se v té knize našla a byla jakousi útěchou ve večerech, kdy jsem nemohla usnout.
Tato knížka mě trochu utvrdila v mém názoru, že nikdo nemiluje takovým způsobem, jako milují básníci a spisovatelé.
Bohužel pak moje babička poněkud nešikovně toto dílo polila vínem a knihu tím velice poškodila. Určitě se budu snažit koupit si novou, protože je to jedna z těch knížek, které si člověk musí nechat a vrátit se k ní, když to nejvíc potřebuje.
Mrzí mě, že v Čechách španělská literatura zatím příliš neprorazila, ale aspoň tady na svém blogu se pokusím o skromný překlad, který budu přidávat po částech. Snad se vám bude líbit, mě skutečně okouzlila.
Pokud by se to někomu opravdu líbilo, můžu vás ujistit, že každou sobotu a neděli večer se objeví jeden kousek na mém blogu.


Mohli bychom se milovat,
jen tak ze srandy a čekat, že trochu
vykoukne pravda.
Mohli bychom být jako písek, který
je na poušti, nekoneční,
myslím.
Mohli bychom přestat být ty a já
a ne abychom byli my,
ale abychom byli vším.
Mohli bychom, ale ty nechceš.

Část první - Všechno co jsme

Když jsem ještě byl malý jako fazole,
když jsem ještě dýchal ústy mojí matky,
když jsem tě ještě neznal,
už tehdy jsem věděl, že mě zachráníš.

Možná jsi přišla, jako přicházejí tornáda,
smetla si všechno s sebou a bez varování,
proto jméno ženy,
proto tvoje jméno,
proto ty.

A to bylo to jediné, co jsi měla z tornáda,
zbytek bylo tvoření ostrovů dotyků v mých mrtvých mořích,
oživování líných vln, rozvlnění mých zátok,
spadnout do písku doprovázen tvým přílivem,
plavat ve tvých očích, jíst z tvých dlaní.

Doplnila jsi mne, ve tvém náručí kousek po kousku
a zas jsem se stal fazolkou ve tvé posteli,
zas jsem dýchal cizými rty,
které mi tentokrát nejen vrátily život,
měli také schopnost mi ho vzít
a tam jsem zůstal žít,
v jednom tvém povzdechu a vše co přišlo potom,
vzduch.

Prezidentská volba

24. ledna 2018 v 17:06 | Darya |  Politika

Jestli se něčeho bojím, tak je to výsledek prezidentských voleb, to je totiž něco, co mě nenechává spát. Vzpomínám si, jak když byl pan prezident Miloš zvolen před pěti lety, moji rodiče bědovali a já jen nechápavě kroutila očima a nerozuměla, proč to tak hrotí. Říkala jsem si, že jsme přece v demokratickém státě, a že se nemám čeho bát, že přeci prezident zase těch pravomocí tolik nemá a vždyť politika je složitý systém, který jen tak svůj chod nezmění. S každým přicházejícím rokem jsem jejich zděšení chápala o něco víc a říkala si, že po veškerých jeho prohřešcích a vší té ostudě, kterou nám pan prezident udělal, ho občané znovu nezvolí. Všude jsem četla a i slyšela rozhořčené názory občanů, kteří slibovali, že už ho znovu za prezidenta míti nebudeme, a že se za něj stydí. Přesto se pan prezident dostal do druhého kola dalších prezidentských voleb (pokud by vás zajímali konkrétní případy, kdy se pan Miloš dopustil lži, můžete se podívat třeba na facebookovou stránku Ondřeje Brzobohatého, který tam některé tyto situace zpětně popisuje).

Nechtěla jsem o tomto psát, protože nerada o těchto věcích debatuji, většinou to dopadne totiž tím, že mě někdo, kdo s mým názorem nesouhlasí, uráží, nebo můj názor schazuje argumentačními klamy, ale když jsem včera večer sledovala prezidentskou debatu, nemohla jsem si pomoct a dostala jsem chuť poslat svůj názor do světa, protože si myslím, že stejně jako všichni ostatní mám (zatím) svobodu projevu.

Mým oblíbencem není Miloš Zeman, ale pan profesor Drahoš. Než mi cokoli napíšete, vězte, že jsem se snažila si poslechnout argumenty PRO Zemana, ale nejsilnějším argumentem, který proti mně ten dotyčný postavil, bylo že pan profesor Drahoš má křivé zuby a sorry jako, ale krásný americký úsměv není důvod, pro který si volíme prezidenta. A rozhodně si dovolím nesouhlasit s fetišizací Zemanových voličů, která má za cíl jen rozdělovat českou společnost na "děti, které ničemu nerozumí" a ty normální občany, co volí Zemana. Ano je pravda, že spousta z lidí, které znám a které pana Drahoše chtějí volit, jsou velmi mladí, jejich věk se pohybuje mezi osmnácti až šest a třiceti lety, to nic nemění na tom, že tento kandidát, má i starší zastánce. Ne snad, že by se věk vždy vázal s moudrostí a ne všichni mladí lidé jsou neznalí, jak jsem si v některých internetových diskuzích přečetla.

Mohla bych psát o tom, proč je dle mého Drahoš lepší volba než Zeman, a věřte mi, že protiargumenty, které byste proti mně případně použili, jsem již četla.

Nekritizuji lidi, kteří pana Zemana volí, jako spíše Zemana jako takového a lidi, kterými se obklopuje. Myslím, že o tomto tématu můžeme vést debatu, rozhodně bychom se ale neměli urážet, schazovat, nebo na sebe osobně útočit. Jak řekl jeden muž, jehož názory se velice podobají těm mým, konkrétně to byl snad Martin Rota, kritizujme lidi za jejich názory a používejme k tomu argumenty ne argumentační klamy jako, co o tom můžeš vědět, je ti teprve osmnáct (ano jsem mladá, no a? ráda bych připomněla, že tato volba bude mít vliv i na mou budoucnost, protože já jsem stejně občankou této republiky jako Franta z Dolní Kalný, kterému je třeba šedesát) a podobně, nekritizujme hned osobu, protože se naše názory neshodují, ale její myšlenky jako takové, pokud si myslíme, že jsou stupidní, ale jak jsem již řekla, používejme k tomu argumenty, ne urážky.

Pan profesor Drahoš je často kritizován za svůj přístup k migraci, to ale nepovažuji za jeho mínus, protože se jedná jen o jedno jeho prohlášení vytrhlé z kontextu. Nalepit tedy na pana profesora nálepku "Vítače migrantů", je velice účinné a manipulativní, ale nefér. Stejně je to i s eurem, prosím vás, než začnete sdílet obrázky s panem Drahošem, na kterém stojí "Zvolte mě, a budete tu mít euro a migranta do každé rodiny", použijte google, takovej malej nenápadnej vyhledávač a googlete! Až si přečtete informace z pár zdrojů, tak teprve sdílejte, protože těmito "fake news", rozjíždíte hru, která není ani čistá ani fér. A k těm stupiditám, že by byl pan profesor u STB nebo dokonce u jakési zednářské společnosti, která chce ovládnout svět, no tak, to si snad nikdo nemyslí ne?

Za jeho mínus bychom mohli považovat jeho politickou nezkušenost, ale ani to není úplně pravdivé, protože jako předseda akademie věd, často s politiky vyjednával a evidentně ne neúspěšně. Někteří lidé také tvrdí, že je arogantní. Dobrá, asi bychom se museli bavit o konkrétní situaci, kdy se dle vás arogantně zachoval, ale stejně. Věřte mi, že Zemanovo chování včera bylo populistické, jednoduché, buranské a také arogantní. Skákal panu Drahošovi neustále do řeči a choval se naprosto nevhodně. Na druhou stranu nevím koho by to překvapilo po incidentech jako kunda sem, kunda tam, nebo jeho osobitému vykládání si ústavy dle toho, jak se mu to zrovna hodí.

Těm, kteří mě budou kritizovat za to, že se tu pouštím do staršího muže, který trpí neuropatií a udělal toho tolik pro Českou republiku, bych jen rád řekla, že pan Miloš Zeman během své kariéry často lhal, nebo podával nepřesné informace a své nemoci svým pitím rozhodně neprospíval.

Nemluvě o jeho vztazích s Čínou a Ruskem, ačkoli tohle je debata, do které teď zabřehávat nechci, protože upřímně, vztah s Čínou je pro nás velice výhodný ale otázkou zůstává, jestli bychom měli udržovat vztahy se zemí, která zanedbává lidská práva? To je ale filozoficko mravní debata, kterou raději nechám na jindy.

Neříkám, že by pan Miloš nebyl velice inteligetní. To on je. Ale zdá se mi být člověkem podlým a kluzkým, který zatímco říká A, myslí B a plánuje C. Jestli je to dobrá či špatná vlastnost vám opravdu nemohu říct, ale myslím, že prezident by měl být někdo komu by občané mohli věřit.
Prezident naší země, není všemocný (zatím), ale rozhodně to není post, který by měl zastávat jen tak někdo. Myslím, že pan prezident, je již velice starý, nemocný a upřímně mám pocit, že by se nedožil konce své vlády a to neříkám proto, že bych mu to přála, ale protože si můžete povšimnout zhoršení jeho stavu oproti době, kdy se prezidentem stal a oproti nynějšku. Takže? Co se vám tu snažím říct?

Rozhodně netvrdím, že byste měli volit toho nebo toho, ale prosím vás, pokud chcete volit, informujte se. Podívejte se na rozhovory s oběma kandidáty, na jejich stránky na jejich facebookové profily. Nedávno mi jeden kluk v mém věku řekl, že bude volit pana Zemana, protože mu přijde vtipné, jak je kontroverzní. Něříkám, že je špatné volit Miloše Zemana, říkám, že je špatné volit někoho, aniž byste o něm měli informace a přestat se bavit s lidmi, nebo dokonce urážet ty, kteří mají jiný názor. Žijeme přeci v 21. století.

Podívejte se na sliby, které dali, zda je pak splnili a třeba si i udělejte volební kalkulačku a zjistěte s kterým z těchto dvou pánů se vaše odpovědi nejvíce shodují.

Volební kalkulačka: https://volby.idnes.cz/

Prosím vás, hlavně se informujte, dole vám zanechám nějaká videa a rozhovory, pokud byste opravdu měli zájem zjistit i něco víc, ale i různá videa, která se nynější problematikou zabývají. A ještě než půjdete k urnám, ujistěte se, že ten kterého volíte, ať už je to pan profesor Drahoš nebo pan prezident Zeman, je tím, koho skutečně volit chcete. Ujistěte se, že víte, pro KOHO volíte.

Různá zajímavá videa:

- Rozhovor, který s panem profesorem Drahošem, připravili Martin Carev a Adam Mišík - https://www.youtube.com/watch?v=QrRmzG2eblc

- Rozhovor na televizi Barrandov, s panem Soukupem a panem profesorem Drahošem - https://www.youtube.com/watch?v=Fs0wd4tKRr0

- Drahoš v DVTV - https://www.youtube.com/watch?v=9MMukGaKRZY

- Martin Rota zde rozebírá, že není nutné urážet ani ty, kteří volí Zemana, ani ty kteří volí Drahoše, že každý z nich má věci, za které bychom je mohli kritzovat ale i věci, za které bychom je chtěli volit - https://www.youtube.com/watch?v=SjYcS0OGul8

- Prezidentský speciál, Zeman vs Drahoš bez Drahoše - https://www.youtube.com/watch?v=wuPSkkFanrY

- Rozhovor s Ondrejem Brzobohatým, kde vysvětluje, proč konkrétně se do Zemana pustil a jakou to mělo zpětnou odezvu - https://www.seznamzpravy.cz/clanek/podporil-jiriho-drahose-nasledovaly-nenavistne-reakce-a-nadavky-ondrej-brzobohaty-odpovida-na-seznamu-41952?dop-ab-variant&seq-no=1&source=hp


Ráda bych přiložila i záznam ze včerejška, zatím se mi ale nepodařilo ho najít, jsem si ale jistá, že většina z vás aspoň část viděla.

Sexualita zla?

13. ledna 2018 v 16:59 | Darya |  Úvahy

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak bylo v poslední době zlo sexualizované? Hrdinové bez chyb typu Superman zůstali zavření ve skříni, kde na ně padá prach a čekají, kdy nás přestanou bavit temní, někdy až sobečtí hrdinové.
Z nějakého důvodu je pro nás mnohem přitažlivější, pokud je hrdina egoistický, inteligentní a až krutý. Preferujeme lidskost. Kdesi jsem četla, že Superman měl úspěch hlavně po válce právě proto, že lidé potřebovali silný pozitivismus, člověka, nebo lépe řečeno nadčlověka, který by veškeré své síly vložil do boje se zlem a který by hlavně vítězil.
Podívejte se na staré Bondy. Byli to jak by řekla moje babička, elegáni a šviháci, kladní, galantní a neskuteční. Proto byl pro mnohé šok, když se objevil Daniel Craig, záhadný, temný a sexy. Spousta lidí ho nemohla skousnout.
V poslední době jsem si všimla, že na hlavního hrdinu, ze kterého budou holkám na zem padat kalhotky, existuje jednoduchý vzorec. Vezměte člověka (v případě fantasy nějaký druh démona, typu upír, vlkodlak...), s pochybnou minulostí. Ideálně by měl promiskuitní, ačkoli v jeho podání to nebude působit nevhodně ale zábavně a odvázaně. Nejspíš nebude mít problém s některým typem drog, jako například alkohol.
Bude pro něj velice typické, že často vysedává v baru, pije whiskey a obohacuje své okolí svými sarkastickými a ironickými poznatky, kterými diváky vždy pobaví. Pro své blízké mu nevadí prolít krev, často bývá svým okolím nepochopen a považován za sobce a egoistu.
Jeho minulost je temná, stejně tak jako on ve svých těžkých chvilkách a bývá často sám, mívá jen velmi malý počet blízkých, kteří vědí, jaký skutečně je a velmi pravděpodobně bude mít i komplikované vztahy s některým ze svých rodičů, možná i nějaké těžké trauma z dětství, které vytříbilo jeho nejlepší schopnosti a udělalo z něho nepochopeného samotáře.
Tak tady máte recept na ideálního hrdinu. Samozřejmě to berte s nadsázkou, já sama mám pro tento typ hrdinů také slabost, řadím se tak do škatulky klasického konzumenta naší generace, jen se snažím poukázat na jak zajímavá mi přijde tato touha po nebezpečném a zakázaném, po troše dobrodružství.

Citáty z rozbitých zlomků deníku

12. ledna 2018 v 16:56 | Darya |  Překlady
Tady překládám další španělské texty, které se snad zalíbí. Doufám, že budou pomocí či inspirací.

Včera jsem zvracela mrtvé motýly.
A co jsi proboha jedla?
Vzpomínáš na to kilo iluzí, co jsi mi daroval? Bylo prošlé...

Jsi z kamene, protože tě nikdo nedokázal rozdrtit v prach.

Nevzdávej se, prosím nepadej,
ikdyž bude zima pálit,
ikdyž bude strach hlodat,
ikdyž se slunce ukryje
a vítr bude mlčet,
pořád je oheň ve tvé duši
a život ve tvých snech.

A pořád se každé ráno probouzím, jen už ne s tebou.

Ale zlatíčko, hledáš lásku v očích, které se na tebe ani nedívají.

Lidé, kteří byli dlouho sami jsou složitější k milování. Zvykli si tolik na samotu, na samostatnost a nezávislost, že to vyžaduje něco opravdu vyjímečného, aby věřili, že tě potřebují ve svém životě.

A útočili na tebe tolikrát...že tvou přirozenou obranou bylo stát se chladným a uzavřít své srdce.

Vzdálila jsem se, jak bylo mým zvykem a tys mě nehledal, jak bylo tvým zvykem.

Nedělej ze svého těla hrob pro svoji duši.

Nejsem Popelka. Ani Sněhurka nebo Karkulka. Spíše jsem vlk. Zmatený, ublížený a sebedestruktivní vlk.

Ode dneška tě budu milovat skrze ticha, budu tě obklopovat svou nepřítomností a vytvořím mezi námi vzdálenosti, ode dneška tě budu milovat bez básní, téměř s žádnými činy a chudými slovy.... Ode dneška tě budu milovat tak, jako ty miluješ mě.

Závazek slibu

5. ledna 2018 v 1:39 | Darya |  Úvahy
Už toho mám plné zuby. Necítím sebelítost, smutek, žal, cítím vztek, který mě tlačí zevnitř. Chce se dostat na povrch a něco udělat, získat volný průběh, ale nejde to. Co udělám? Rozbiji něco? Destruktivita nic nevyřeší. Budu křičet? Jen bych vypadala jako uvztekaná malá holka, pokud chci něčí respekt řev mi k tomu nepomůže.
Vyvolat hádku? Mít pocit, že jsem někoho rozdrtila argumenty? To mi nepřináší upokojení, mě vždy popoháněla vpřed motivace, touha vytřít zrak lidem, kteří mi ublížili.
Sebelítost stranou. Co se vlastně stalo? Nějakou dobu mám deprese a nikdy jsem nebyla extrémně pozitivní. V mých posledních článcích jsem se snažila šířit dobrou energii. Jsem člověk, který hodně sní, má své úžasné cíle, představy, touhy. Často věci podělávám, ale vždy se otřepu a slíbím si, že to dám, že budu konečně šťastná sama se sebou. Budu dobrá ve studiích, dostanu se na svou vysněnou vejšku, budu dělat, co mě baví a budu cestovat a poznávat nové nevídané věci.
Jistě by mi kdekdo z vás vysvětlil, že tohle chce každý, ale pak většina lidí se jen tak nějak smíří s něčím mimo jejich představy a žijí tak, jak jim to život dovolí.
Slib je podle mě velmi závazný, je to dohoda, neúplná přísaha, která vás k něčemu bezpodmínečně zavazuje. Pro spoustu je motivací, musí přeci dodržet slib a pro některé je to až děsivé, vždyť jsem to přece slíbil.
Celý život jsem vyrůstala bez silného mužského vzoru a měla vedle sebe silnou úspěšnou matku, která si plnila spoustu snů a kdekdo jí záviděl. Byla úspěšná, měla rodinu, byla mladá, krásná a neskutečně silná. K ničemu muže nepotřebovala vše si sama vydřela. Já jí bezmezně obdivovala. Říkávala jsem, že jednou budu právničkou, protože jsem věděla, že to byla její vysněná práce a chtěla jsem aby byla hrdá. Na základce jsem nosila domů samá vyznamenání pro její uznání. Hodně jsem četla, byla jsem ve škole celkem bezproblémová a většina učitelů říkala, že jsem dobrá žačka (ten druhý zbytek říkal, že jsem drzá, ale nic vážného).
Nikdy jsem nekouřila, nikdy jsem opilá nemusela mamku volat nebo jsem nepřišla domů a neskončila s hlávou v míse. Dokonce ani marihuana mě extrémně nelákala. Jestli jsem byla drzá? Neskutečně. Často jsem a ráda opravovala učitele, kdykoli mi dali příležitost. Byla jsem trochu rošťák, ale hlavně jsem chtěla, aby na mě maminka byla hrdá.
Co je problém? Že je to dost nezdravé. Začínala jsem mít pocit, že jediný způsob, jak si zasloužit její obdiv, je jí překonat. Svými obrázky ani příběhy bych jí přece neokouzlila, postrádala jsem potřebnou originalitu.
Moc mi záleželo na jejím názoru. Když jsem se včera dozvěděla, že si myslí, že tímhle tempem (schováváním se před světem, tím, že když na mě jde depka si prostě lehnu a stulím se do klubíčka, pospáváním přes den a ponocováním) skončím jako prodavačka v Kauflandu a ne jako psycholožka, měla jsem pocit, že ve mě nikdo nevěří.
Ano, dělám tyhle věci, cítím se zle. Ale až v pondělí začnu školu, samozřejmě do ní budu chodit a budu se učit (znám se lépe, než kdokoli jiný) a pak možná, místo chození ven s přáteli, budu oceňovat a preferovat samotu, ale nevykašlu se na to. Můj sen je pro mě důležitý.
A tak tu dávám takový slib. Slib, který neporuším a stane se tetováním vyrytým do mé kůže.
Slibuji, že nebudu ležet v posteli ve dva dny nevyměněm pyžamu (to je tím volnem no), slibuji, že se budu starat o své tělo, budu chodit dvakrát týdně do fitka, budu si hlídat jídelníček, přestanu vyhledávat mekáč a kfc a kdykoli budu v centru zajdu spíš do UGA, mají tam výborné polévky, saláty, zeleninové wrapy a hlavně štávy. Když mi někdo nabídne něco jiného, nenechám se zlákat, budu umět říct ne.
Budu si kompenzovat cukrovku, naplno se vrhnu do studií a do školy budu chodit včas a nebudu zameškávat. Jednou do týdne si najdu čas na něco zajímavého, jako výstavu, kino, cokoli mě bude bavit a na knihy také nezanevřu. Budu si číst ten otřesný seznam k maturitě a knihy o psychologii.
A hlavně slibuji, že rodičům o tom co dělám nic nepovím. Neřeknu jim, že si dávám život do kupy. O řeči typu, uvidíme jak dlouho ti to vydrží, nebo o to aby si připisovali mé zásluhy se slovy, to nebyla kritka jen negativní motivace, nestojím. Potřebuji vědět, že to co dělám, dělám pro sebe a protože já se k tomu rozhodla. Nerada bych se cítila výrazně ovlivněná. A v den kdy uvidí, kam jsem se sama dopracovala, budou moci posoudit, jestli se ve mně spletli. Nemluvím teď tolik o rodičích, jako i lidech jež se mi smáli a schazovali mne.
Slibuji, že tento slib, mě zaleje železem a udělá mne nezlomitelnou a neodraditelnou. Stanu se závislákem na svých snech.
A splním si je. To vám tímto slibuji.


Zatímco na tebe zapomínám (2)

3. ledna 2018 v 22:21 | Darya |  Překlady
Toto je další část k překladu Zatímco na tebe zapomínám. Doufám, že vás to nakopne dělat přesně to, co vás baví. ((Jinak slibuji, že budu psát i normální články, jen mám trochu slabost pro texty ve španělštině))


Přijde chvíle, kdy se musíš rozhodnout, jestli se po špatné chvilce zvednout nebo jestli přilnout k podlaze závislý na stížnostech. Přijde chvíle, kdy si musíš vybrat svou cestu nebo zůstat přidržen na něčí jiné.
Protože je snadné vymýšlet si výmluvy, a mnohem těžší stát se řešením. Je velmi snadné obviňovat jiného a těžké přijmout kritiku, zhodnotit se a přijmout odpovědnost.
Je lehké upřesnit, co tě zraňuje, horší je vzdálit se, pokračovat, přejít list a začít od nuly. Přijde chvíle, kdy si stoupneš před zrcadlo a řekneš: Ano, tohle jsem já, a ano, líbím se sám sobě, mám se rád, jsem šťastný ale nikdy úplně spokojený a musím se zlepšit, protože do hajzlu, vždy je co zlepšit.
Přijde okamžik, kdy se budeš muset postarat o své okolí, odkontaminovat svůj život, pokud se za půl roku chceš vidět a necítit se zahanbený, aby sis neuvědomil, že jsi jen ztrácel čas. Zbývají tři měsíce do vyvrcholení roku. a potřebujeme organizaci, cíle, chutě a hlavně sílu pokračovat den za dnem, když bude noc nejtemnější a řešení nebudou k nalezení. Protože jsou takové dny, kdy je vše černé, nic nebude bílé nebo růžové, bude to černé a tvé oči si budou muset zvyknout. Musíš si uvědomit, že ahá, záleží na tobě, jestli se změníš ve světlo, nebo jestli zhasneš svou duši na jeden špatný den, nebo špatný měsíc, špatný rok nebo špatný vztah nebo špatné přátelství. Špatný, špatný, špatný... a co teď? Začít dělat správné věci a inspirovat. Protože závist tě brzdí a když v jiných probouzíš energii je to užitečné. Když ale toužíš po tom co má jiný, minimalizuješ se. Protože tvoje mise je jiná, nepřišel jsi na svět někoho porazit. Není žádný závod, jsou tu plány, cíle, štěstí. Stejně tak špatné dny, ale o tom jsme už mluvili.
Zapomeň na to, pokud vidíš vše černě.. rozsviť své světlo. Pokud je vše zalité světlem, daruj ostatním co máš a trochu změníš svět. Protože když se ti daří, neměl by sis to nechávat pro sebe, měl bys naplnit svět svou pozitivní energií, svou chutí a svým vzorem. Protože i když jsi na vrcholu, vždy tu bude vyšší hora a možná budeš i někoho potřebovat. Takže prosím, nemysli si, že jsi nadřazený. Buď pokorný.

Zatímco na tebe zapomínám

3. ledna 2018 v 18:23 | Darya |  Překlady
Dneska jsem si prohlížela galerii ve svém mobilu a narazila jsem na složku s citáty. Jako první mě do oka trknul jeden velice dlouhý, normálně bych ho nejspíš přeskočila aniž bych se jim více zaobírala, ale něco na něm bylo a pocítila jsem neuvěřitelnou potřebu si ho pročíst. Pokud si dobře pamatuji, je z jedné španělské knihy, která se jmenuje Mientras te olvido, což v překladu znamená, Zatímco na tebe zapomínám.
Líbil se mi tak moc, že jsem se rozhodla ho zde přeložit, vzhledem k tomu, že zatím není k nalezení v české verzi. Tak tady to je, snad zaujme a k té knize, neměla jsem to potěšení jí číst, ale vzhledem k názvu a také úryvkům z ní se dle mého názoru jedná o knihu o sebepřekonávání, nových začátcích a nalezení sebelásky, což mi přišlo velmi tématické na začátku tohoto nového roku a tak tedy překládám aspoň malou ochutnávku a doufám, že pro vás bude inspirací.

Pro: Toho správného člověka
Od: Toho jež nazývají osudem.

S trpělivostí a bez tlaku
se věci prostě dějí,
kdy se mají dít
a nezáleží na tom, jak dlouho to bude trvat,
musíš umět čekat,
na správnou chvíli, abys vstřebal,
že milovat neznamená utnout křídla, ani minimalizovat.
Milovat je sdílet okamžiky,
předávat si emoce
ačkoli víme, že nic není jen naše,
ačkoli víme, že vše odejde. A nezáleží jak moc se budeš snažit,
jen ty jsi, jediná věčnost.
Přišel jsi sám
a sám odejdeš.

Nauč se jak se milovat,
než budeš chtít milovat.
Nevdechuj něco,
o co se neumíš postarat.
Nemiluj, aby ses zbavil samoty,
bude jí na druhou víc
a beze štěstí.
Nebuď, jen abys sdílel své zvyky,
začni ochutnávat,
že v nejšedivějších okamžicích,
odpovědi přijdou.
Neodevzdávej svůj život,
předej své iluze.
Nekrm se svou bázlivostí,
miloval bys bez lásky.

Bez svobody budeš jen předstírat,
v kleci, kterou budeš nazývat
Stabilita.
Neobelhávej se,
neobelhávej své vnitřní já.
Mluví k tobě měsíc,
drahý snílků.
Trpělivost, to nejlepší přichází.
ještě nejsi připraven,
ale brzy se to stane.

V danou chvíli budeš vědět,
jakou cenu měly probdělé noci,
nostalgická rána
a všechny ty odchylky.
Najdeš v sobě klíč vlastní existence,
bez frustrace,
bez rezignace
a budeš vědět, že každá odchylka měla svou lekci.
A najednou budeš milovat upřímně,
budeš milovat přiměřeně
a budeš milovat i vědíc, že se každou chvílí, budeš muset rozloučit.

P.S. není to náhoda, pokud toto čteš, má to svůj důvod. Nějakým způsobem, to k tobě mělo dojít jako nápověda, kterou ti skrze mne posílá osud.


Rok 2018

1. ledna 2018 v 18:41 | Darya |  Začít odznova
Začal nový rok a pro spoustu lidí je obrovským milníkem. Jsou tu pak i ti, kteří to považují za hloupost, kterým pouhá změna čísla v kalendáři nic nemění, je to jen posun.
Já se asi stavím někam na střed. Nemohu být zajedno ani s jedním názorem, protože by to nebylo úplně pravdivé. Já myslím, že tenhle rok je nová šance začít. Líbí se mi myslet, že začal rok a já mohu odznova zkusit věci, které jsem dříve vzdala. Ale myslím, že by se člověk neměl spoléhat na nový start nebo jen čekat na to, že to bude snadné, protože přeci NOVÝ ZAČÁTEK!

Život je nesnadný. Má své krize a překážky. Když jsem se o půlnoci procházela po ulici, všude nad hlavou mi bouchaly ohňostroje a obloha zářila barvami, nemohla jsem se sama sebe nezeptat: Co si přát v takovou chvíli? Přála jsem si, aby se můj život srovnal. Ale pravda je, že to je něco, na čem musím pracovat. Musím najít odhodlání se zase naplno ponořit do studií a získat zpět své zdraví, abych mohla zase jet na sto procent.
Musím se vykopat z postele, chodit ven a snažit se ten život trochu žít. Jsem mladá. Mám tolik možností, příležitostí, cest. Musím se povznést nad svou minulost. Ano byla jsem šikanovaná. Měla jsem smůlu a hromadu problémů a místo, abych je řešila, jsem se uzavřela sama do sebe.Chtěla bych pomoct lidem, kteří si prošli stejnou situací. Chtěla bych jim ukázat, že i když je to děsivé, člověk se musí posunout dál.
Budu se tedy snažit zkoušet nové věci, poznávat nové lidi, cestovat, riskovat. Chodit na různá nová a zajímavá místa a ráda bych o tom psala. Bude to docela zajímavé, jak se asociální introvert jako já vydává do světa. Wohoo.
Psaní miluji a tenhle blog, ačkoli má jen pár čtenářů je takovým záznamem. Záznamem toho, jak si v tomhle novém šíleném roce povedu, ale i třeba zajímavou inspirací pro to kam vyrazit, co vidět, co si přečíst.
Nejsem žádná diktátorka, která by své čtenáře nutila poslouchat jen jeden správný žánr hudby nebo číst jen jednu řadu knih :D jen prostě mohu něco doporučit dle svého vlastního gusta, ale co si pak přečtete, kam zajdete, to už je na vás. Doufám, že se vám budou články líbit, snad bude tento rok o něco lepší než ten minulý a já se tímto loučím se vším špatným a těším se na to, co mě čeká.
Šťastný nový rok a hromadu motivace. (Ale nezapomeňte, že změna přichází s činy a ne se slovy, takže pokud máte nějaká předsevzetí, začněte s nimi už teď a ne zítra a hlavně vydržte a snažte se, ikdyž to ne vždy bude snadné a ne vždy se to podaří napoprvé)