Pomíjívé křehké mladí

23. února 2018 v 12:14 | Dee |  Úvahy
Mladí má jistě mnoho definic, ale každý ho vnímáme trochu jinak. Já si myslím, že mládí je období plné chyb, omylů a neuvěřitelných zážitků. Myslím, že je to období, kdy je naše tělo jako nabité hormony, kdy činíme hloupá rozhodnutí, lákají nás věci nebezpečné a nezdravé, věci, kterých pak mnohdy litujeme.

Puberťáci začínají s kouřením, chodí na večírky, poprvé se opíjí. Někteří mají s někým poprvé sex a pro některé je to krásnější, než pro druhé. Adolescentní život může být různý. Poprvé se zamilováváme a experimentujeme. Můžete být populární, můžete být také obětí šikany, nebo žít pokojně. Se svým okruhem lidí, ne příliš výrazní, ve svém světě.
Co je teda typické mládí? Co je jeho přesná definice? Nemůžeme jí poskytnout, protože něco jako oficiální průběh mládím, jakýsi průvodce neexistuje.

Viděla jsem maminku člověka, mladého člověka, který bral drogy a ačkoli o tom věděla, nic s tím nedělala. Samozřejmě, říkala mu, že to není správné, hádala se s ním, zakazovala. Ale bála se udělat radikální krok, což je možná důvod proč s tím dosud nepřestal. Radikálním krokem myslím třeba dát ho na detox, s někým to řešit.

Někteří rodiče se toho bojí. Že udělají něco, co už jim to dítě neodpustí. Jenže někdy, když chceme někoho zachránit, nemusí se mu to líbit. Možná v tu chvíli o tu záchranu ani nestojí. A někdy, když chcete někoho zas složit dohromady, se pořežete o jeho střepy.

Pak jsou tu zas rodiče, kteří na dítě vyvíjejí velký tlak, hodně od něj očekávají a s péčí to zase naopak přehání. Asi nemůžeme říct, že nějaký rodič je dokonalý. Neexistují univerzální postupy, protože každý jsme jiný.
Mládí je hrozně složité období v životě. Je to přechodník mezi dětstvím a dospělostí, je to období plné slz a plné pocitu, že nám nikdo nerozumí, že vše je jen pomíjívé a my jsme tak jiní, než ostatní. Každý puberťák si myslí, že je jiný. A ano. Jsme vyjímeční. Stejně tak, jako všichni ostatní.

Je to zvláštní. Jste ještě dítě, nemůžete legálně pít, kouřit, řídit auto, nebo se svobodně rozhodovat, třeba o svém místě bydliště, nebo kam půjdeme na školu. Jsou tu rodiče, kteří tyto volby dělají za nás, píší nám omluvenky, chodí s námi k doktorům a chtěli by o nás vědět víc, než by se nám líbilo. Kam jdeš, s kým jdeš a kde budete? Ono mi jde o to, že dle mého jsme sice pořád mladí, je nám osmnáct, dvacet, dva a dvacet. Jsme mladí. Ale nemůžeme si toho priviligia příliš užívat, jsme nuceni dospět a chovat se rozumně až příliš brzy.

Je to těžké ale i proto, že být dítětem je výhodné. Je to pohodlné. Nemusíte na nic vydělávat, nic platit, to co pořebujete vám rodiče zařídí. Jídlo je doma, sešity dostaneme na začátku každého školního roku. Oblečení i boty máme, vše dostáváme. Nic nás nemusí trápit.

Čím starší jsme, tím víc privilegií máme ale s nimi přichází i povinosti. Jsou to vlastně takové jedovaté dárky. Odpovědnosti, postupně přechází z rodičů na nás. Jé, je mi osmnáct, můžu řídit, kouřit, pít, pronajmout si byt, postavit se na vlastní nohy. Ano, ale to auto musí někdo zaplatit, alkohol není zas tak lákavý, když už je to něco naprosto běžného a dostupného. Vše něco stojí, platíme za to časem, který trávíme v zaměstnání. A čas je to nejdražší co máme.
Svět se najednou stane menším, máme práci, domov, sem tam si vyjdeme na kafe nebo do kina. A všichni opakují pořád dokola, jsi už dospělá.

Někdy se to stává frustrujícím, čas nám protéká mezi prsty a my ho zabíjíme, plýtváme s ním, pracujeme a slibujeme si za to jednu či dvě dovolené do roka. Myšlenkou na budoucnost, ve které bude vše lepší, pokud se teď okradu o čas, se utěšujeme a utíkáme před přítomností. Ale vlastně nikdy nežijeme, jen se pachtíme za iluzí, za jedným velkým možná.
Vím, že ne všichni to cítí stejně. Ale spousta lidí nežije, jen přežívá. Myslím, že bychom si měli umět uvědomit, co je skutečně důležité, uvědomit si že žijeme jen jednou, že musíme žít tak, abychom se jednou mohli ohlédnout za sebe a říct: Stálo to za to. Ano, třeba dokážeme něco velkého a staneme se v očích lidstva nesmrtelnými, ale nakonec budeme všichni zapomenuti, takže bychom měli umět být trochu sobečtí a jít za tím, co opravdu chceme. Co MY chceme. Přestaňme nechávat ostatní, nebo i společnost jako takovou, aby nám bránila v tom, po čem toužíme. Nestyďme se za to.

Buďme svobodní a dobře investujme náš čas, protože nakonec přátelé, je vše jen pomíjívé a vše co máme, veškerá bohatství se dají shrnout do jediného slova. Čas.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Adéla. HL. Adéla. HL. | Web | 23. února 2018 v 15:45 | Reagovat

úžasně napsáno

2 yuki yuki | 23. února 2018 v 19:34 | Reagovat

Mladý vek je vek pokusov a omilov.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 23. února 2018 v 21:42 | Reagovat

Mládí je doba hledání a omezování rozletu nezkušeného mláděte, tu si musíme prožít všichni. Je štěstím, když máme podporu v rodině a přátelích, vedou nás k realitě a odpovědnosti.
Článek s úžasnou kresbou ráda zařazuji do výběru TT Mládí

4 Dee Dee | Web | 24. února 2018 v 22:47 | Reagovat

[1]: Děkuji :))

[2]: Ano, taky si myslím

[3]: Děkuji, toho si vážím.. a podobné krásné fotky bez autorských práv se dají najít na pixabay

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama