Rodiče si myslí že nás znají. Omyl.

10. února 2018 v 8:41 | Dee |  Úvahy
Vždycky se mi líbilo, jak si někteří lidé myslí, že o nás vědí všechno. Přijdeme jim jako učebnice ve kterých se dá číst a zkoumat, hledat, bádat, ztrácet se. Pravda je, že nikdo není takový, jaký se zdá být. Jak říkal Dr. House, všichni lžou. A možná proto mi adolescentní život přijde krásný a zároveň velmi temný.
Je plný alkoholu, cigaret a zlomených srdcí. Je plný modřin, škrábanců a slz. Je plný bolesti, radosti a intenzivní vášně. Plný chyb, hloupostí a skoro neštěstí. Plný nápadů, které nás někdy mohly stát i krk a nočního plížení se z domu rodičů, aby jste mohli být o trochu déle pryč. První polibek. První sex. Někteří experimentují s drogami. Hrají si s extází, heroinem, marihuanou, propadají svým démonům a žijí příběhy, které je někdy téměř stojí život.
Jiní se do sebe uzavřou. Ztrácí se v knihách v hudbě, nebo ujíždí na tripu. To je fuk. Pravda je, že ať jsme jakýkoli, ať jsme vzorní studenti nebo děti diskoték, nikdy nebudeme takoví jací by naši rodiče chtěli, abychom byli. To neznamená, že nás nemilují. Nebo dokonce, že by z nás byli zklamaní. Jen prostě málokdo je schopný mít jen jednu tvář. Nebudete se chovat stejně na večírku, ve škole a doma. Realita je pomíjívá.
Jednou, mě pozvali na večírek, který se konal ve vedlejším městě. Musíš se stavit, aspoň poznáš nové lidi, říkali. Není se čeho bát, říkali. Moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem šla. A jaké to bylo? Ulice byly plné lidí, jež ovládal alkohol. Bylo šest ráno, ve vzduchu byla cítit tráva a opilé dívky křičely do noci své nepochybně brilantní názory, ačkoli jazyky a ne jen jazyky se jim trochu motaly.
Dvě kamarádky a jeden kamarád, se kterými jsme tam jeli, byli naprosto zlití. Bea, drobounká pohledná rudovláska, měla na sobě velmi tenké jehly a v sobě asi čtrnáct panáků. Do toho si se svým přítelem, se kterým si uprostřed noci asi na dvě hodiny zmizela, zapálila jointa, takže byla úplně mimo. Silvia s rudými rty a kudrnatými vlasy zase nemohla stát nohou a pořád hrozně brečela, než si pak sedla k partě třicetiletých mužů a začala jim všem dávat svoje telefonní číslo.
Bylo to zvláštní. Cítila jsem se trochu trapně, styděla jsem se, ale zároveň jsem se docela bavila. Hudba hrála opravdu nahlas a já tančila, jako by nebylo zítřka. Při těch šílených choreografiích jsem dostávala záchvaty smíchu, lidé ječeli a já se euforicky smála, byla jsem plná energie, jako bych nikdy předtím nebyla naživu. Nevím jestli to bylo pěknými chlapci, nebo tím, že hudba hrála tak hlasitě, že jsem měla pocit, že život má horší i lepší chvilky, ale že ty nejlepší a nejvíc intenzivní zážitky jsou takové krátké probliknutí, krátké ale velmi silné.
Nejsem typ člověka, který by měl moc přátel, mohu ale říct, že znám spoustu lidí a troufnu si tvrdit, že ačkoli empatie není má nejsilnější stránka lidem rozumím. Chápu, jak fungujeme. Myslím si tedy, že my, ještě poměrně mladí lidé, nejsme zdaleka takoví, jací si myslí naši rodiče, profesoři a známí, že jsme. Jsme lidé složití, nějakým způsobem se vyvíjíme, experimentujeme, tudíž soudit někoho dle krátkého úseku například mezi osmnáctým a devatenáctým rokem mi přijde neadekvátní. Jak jsem řekla, nemám mnoho přátel, ale znám spoustu lidí. Třeba jednoho hrozně fajn kluka, který je milý, zábavný a vždy rád pomůže. A dřív si občas na diskotéce dal extázi. Další holčinu, se kterou se chováte šíleně a a vždy tam pro vás je, ale ve své podstatě je permanentně pod vlivem marihuany.
Nechci říct, že drogy by byly dobré, to v žádném případě. Spoustu lidí zabily, jiné zničily po osobní či finanční stránce a je to chemická úprava mozku, což chápu, že je nebezpečné. Ale snažím se chápat. Snažím se jako člověk trpící depresemi celý svůj život chápat, že někdo kdo má podobné stavy jako já, to prostě využije jako úlevu. Mně pomáhá psaní, kreslení a čtení. Dokážu i dlouhé hodiny v kuse pročíst, když je mi mizerně, úžasně si vyčistím hlavu. Ale každý tlumí své bolesti jinak. Jsou tu ti, co to dělají zdravě, jdou si zaběhat nebo zacvičit, zaplavat si, aby to ze sebe dostali, popovídají si s někým. Jiní to řeší už ne tak zdravě třeba přejídáním, ale to je asi pořád lepší než ti co to řeší alkoholem, drogami a sebepoškozováním. Ale pro spoustu lidí to tak je. Útěk od bolesti.
Neříkám, že to uznávám, ale chápu proč do toho spadnou. Jasně ne všichni fetují ze smutku, je tu hromada děcek, co se jen předvádí, ukazují, že na to mají, jací jsou frajeři. Ti to dělají jen proto, že je to baví, víc bych v tom nehledala. Teda to si myslím, protože kdyby jim po tom bylo špatně, tak by si to víc než jednou nevzali, ne?
Chápu, že to může vypadat lákavě, že si to člověk chce zkusit, je to podobné jako když se chce člověk poprvé opít, aby věděl jaké to je. Přirozené a pochopitelné. Lidi rádi zkoušejí nové věci. Baví se. Utrhávají se ze řetězu a zákazané ovoce chutná nejlépe.
Neříkám, ať to podporujeme. Jen hned lidi neodsuzujme. Nebuďme pokrytecká společnost. Nechme každého, pokud bezprostředně neohrožuje svým chováním svůj nebo cizí život, ať si žije svůj život. Někdo kdo v sedmnácti si na večírku vezme extázi, ještě nutně nemusí skončit jako feťák. Třeba to bude jen jednou, dvakrát, třeba pár let.
Ale může se z něho stát úplně normální člověk a v budoucnu mít rodinu. Nebo třeba si prostě párkrát do roka i v dospělosti někdo zapálí jointa, pokud mu to nebrání normálně žít, pracovat. Tak co? Lidi dospívají. Netlačme je ale do toho dřív, než jsou na to připraveni. Mluvme víc o tom. Když drogy a to myslím jakékoli i třeba alkohol, přestanou být takové tabu, spousta lidí se jich může vyvarovat.
Prostě si myslím, že hlouposti k mládí patří, ale že bychom zároveň měli mít pud sebezáchovy a znát naše hranice.
Rozhodně nepodporuji braní drog, naopak se i takovými lidmi snažím neobklopovat, protože takové věci nechci pod vlnou sociálního tlaku začít také požívat, ale pokud někdo něco zkoušel, není to automaticky špatný člověk, co vybírá matce peníze z peněženky, aby měl na drogy. Spousta lidí chodí se svými přáteli třeba pít a určitě kvůli tomu většina nepřepadává stařenky. Taky neřeknete o puberťákovi, co přišel párkrát opilý domů, že je alkoholik, stejně tak někdo kdo si na jednom večírku třeba zapálil jointa, není kontinuélní hulič.
Co třeba na drogách nejvíc vadí mně, je to že mi přijde, že to zabije dítě, které v sobě máme. Že mladí lidé, co s tím začínají a nedokážou mít nad tím kontrolu, což je těžké s látkou, která nemá dávkování ani přesné složení, že přijdou o dětství strašně rychle a je to hrozná škoda. A taky je to chemická úprava mozku a to mě moc neláká. Nechci nad sebou ztrácet kontrolu, thanks.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 10. února 2018 v 9:54 | Reagovat

Myslim, ze tohle se da rict i o rodicich. Ses si jista, ze je za tech 18 let opravdu znas? :D

2 Dee Dee | Web | 10. února 2018 v 14:07 | Reagovat

[1]: Troufnu si říct, že o nich nevím zdaleka všechno.

3 Natas Natas | Web | 10. února 2018 v 14:10 | Reagovat

Život je tak plný jak jej chceš mít a čím si jej naplníš je na tobě.

4 stuprum stuprum | Web | 10. února 2018 v 14:45 | Reagovat

Holka, drogy přece nejsou žádná úleva. Je to jak žít ještě jeden život, tak vyčerpávající. :)

5 Dee Dee | Web | 10. února 2018 v 15:04 | Reagovat

[4]: Neříkám, že drogy jsou úleva. Říkám, že chápu, že někteří lidé to z toho odůvodnění používají a já nejsem kdo, abych je za to kritizovala, pokud nikoho neobtěžují a znají svoje hranice.

6 VeryMik VeryMik | 10. února 2018 v 15:37 | Reagovat

Super článek Raky, myslím, žes to dost vystihla :)

7 Dee Dee | Web | 10. února 2018 v 16:01 | Reagovat

[6]: Díky :))

8 Meduňka Meduňka | Web | 11. února 2018 v 16:54 | Reagovat

Zařazuji tvůj článek do výběru na tema-tydne.blog.cz :)

9 Dee Dee | Web | 11. února 2018 v 23:23 | Reagovat

[8]: Děkuji :3

10 Kuroi Hakucho Kuroi Hakucho | Web | 13. února 2018 v 14:41 | Reagovat

Ano, drogy představují únik...ovšem pouze na krátkou dobu.
A co o nás rodiče vědí?
Když nás zplodili, tak to znamená, že přece VŠECHNO a že nám mohou vychovávat a někdy ovlivňovat/srážet/znejisťovat právě proto, že jsou našimi rodiči.
Rodiče nadávají na svá děcka...to se totiž smí. Ale vyjádřit názor dítě nesmí, i když si to rodič třeba zaslouží.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama