Pod maskami

1. července 2018 v 23:01 | Dee |  Úvahy
Dívka. Dcera. Sestra. Dobrá studentka. Trochu bohémka. Spisovatelka. Depresivní básník. Hysterka. Rebelka. Mám hromadu nálepek, které se na mne nakupily za ty roky. Proměňují se v cejchy, které se mi vypalují do kůže. Každý je může vidět. Může je číst. Nemusím nic říct, oni už si na mě názor udělají.

Chceš mě poznat? Moje kůže se otevírá, krev dopadá na podlahu. Lízni si. Ochutnej, jaká skutečně jsem, najdi mě v labyrintu vlastních lží.

Lidé nosí masky. Cejchy. Falešné tváře. Oblékají se do opatrnosti a taktu a zakrývají své démonické podstaty. Všude je tolik zla. Přijde vám to smutné? Nebo to prostě ignorujete? Copak jste slepí? Sundejte ty masky, zpřetrhejte laciné vrstvy a odhalte své tváře.

Tvrdíte, že život je krásný. Ale svět je plný nevinných dětí, které umírají zbytečně. Svět je plný nemocných lidí, kteří marně čekájí na léky. Svět je plný temnoty, která si pohrává se svými loutkami. A co vy? Jste snad také loutky? Ano, váš životní cíl je být vyjímečný ale bojíte se vybočit z řady.

Když jsem byla dítě, chtěla jsem věřit v Boha. Najít v něm útěchu ve strachu ze smrti. Ale řekněte, pokud Bůh existuje a nechává své "milované děti" takto trpět, co je to za zrůdu?

Vidím dívku. Směje se, pláče, tančí. Tančí i když hudba nehraje, je celá bledá jen zápěstí má rudé.

Chceš opravdu vidět, co je v mé hlavě? Chceš? Je to na tobě, ale varuji tě, vše ve mně je dávno mrtvé. Jsem skeptik otrávený životem, který sotva začal.

Víte, proč je svět plný temnoty? Protože muži se opíjejí a nechávají své děti opuštěné. Protože malé děti onemocní, ačkoli nic nikomu neudělali. Protože děti, které jsou nevinné, platí tu nejhorší daň. Nevyprávějte mi o spravedlnosti nebo o smyslu života, dokud vám život nevzal vše na čem vám záleží.

Co je to vlastně spravedlnost? Jen termín, který nemá fyzické zhmotnění, výmysl lidstva, na který si nemůžete sáhnout, vidět ho, dokázat jeho existenci. Spravedlnost je termín pro něco, co v naší společnosti nikdy nebylo.

Dokud se nebudete utápět ve vlastní frustraci, nevyprávějte mi o překonávání. Dokud vám někdo, na kom vám záleží, neřekne, že jste jen žena, a že pro vaši budoucnost je hlavní, abyste byla krásná a uměla dobře roztáhnout nohy, nevyprávějte mi o tom, že svět není mizerné místo k žití.

Dívat se na ženu, co pro vás byla důležitá, jak si ani nepamatuje kdo jste. Je zesláblá, křehká a ztracená ve vlastních myšlenkách. Děsíte se. Cítite se hrozně, protože víte, že je to sobecké. Měli byste o ní pečovat a ne se cítit hrozně kdykoli za ní jdete.

Ale svět už je takový. Je to jen divadelní hra, se svými malými bezvýznamnými herci, kteří na jejím konci odejdou. A pak? Pak je jen prázdnota smrti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zlomený meč Zlomený meč | E-mail | Web | 18. července 2018 v 22:20 | Reagovat

No, jak řekl Pozzo v Čekání na Godota "Tak už to chodí na téhle zkurvené zemi."

A myslím, že v tobě ještě všechno tak docela mrtvé není. Jinak bys nepsala takhle emotivně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama